středa 26. února 2014

Příběh malého slona Babara

Obrovský rozměr, signální oranžová a žlutá na obálce, velké obrázky (a nadto roztomilí sloni) a font alá oldskoolové psací písmo – nevím, jaký je původní formát knih o Babarovi, ale české vydání na pultech knihkupectví rozhodně nezapadne. Originál vyšel ve Francii ještě před válkou, roku 1931. Baobab tak prý českým dětem splácí dluh: dílo klasického ilustrátora Jeana de Brunhoffa by mělo mít na své poličce s knihami každé dítko. Dostali jsme ji k Vánocům.

 

V anotaci ke knížce se praví, že „Slon Babar se stal symbolem civilizované, kultivované Evropy třicátých let 20. století - osvícený demokratický vladař, skvělý otec, přítel a "slon činu". Osiřelé slůně uteče do města, naučí se tam "správnému chování," načež ho po návratu mezi slony zvolí králem. Hmmm.
Nepíšu tady o knížkách, které jsou blbé (text) a ještě hnusné (obrázky). Takže Babar, ačkoli to z níže napsaného možná čouhat zrovna nebude, není z té úplně marné kategorie. Minimálně kvůli obrázkům. Jen je pro mne trochu nepochopitelné, že něco podobného se vydalo loni...



Tadeáš (3,5) má tuhle knížku docela rád. Je milá. Ale až neuvěřitelně moc „francouzská“. Od začátku do konce. Takže: když Babar uteče do města, poté, co jeho matku zastřelil lovec, první, po čem zatouží, jsou hezké vycházkové šaty. A ejhle: přichází bohatá vdova, která mu bezevšeho nabídne peněženku. Babar si koupí skvělý oblek, nijak se přitom nežinýruje a ke staré paní se nastěhuje. Dělá jí společníka, rozpráví s jejími přáteli, učí se číst, psát, filozofovat. K dispozici má vlastní auto i štědré kapesné. La Dolce Vita! Samozřejmě se mu občas zasteskne a tak, když se do města náhodou zatoulají dva „nazí sloni“, rozhodne se vrátit s nimi zpět mezi svůj lid. Stará dáma dojetím (smutkem) pláče, ale na cestu mu nabalí spoustu dárku, sladkostí a navrch přidá automobil. Protože starý král slonů náhodou právě umřel, stává se vkusně oblečený a motorizovaný Babar ideálním nástupcem. První, co řeší, je svatba, respektive svatební šaty. Musí být skvělé a stejně jako na hostinu se na ně má dlouho, dlouho vzpomínat. Slon Kornelius, který Babara navrhl do funkce, se také nemá zle: prý má dobré nápady a Babar ho proto jmenuje ministrem. S právem nosit Babarovu buřinku. Vždyť ten má teď královskou korunu… Vše končí pompézním odjezdem na svatební cestu.


 
Proboha, kdo to všechno platí? EU? Teda, když to rozeberu, podle mne je to morální kýč, ale neuvěřitelný. Naprosto srovnatelný s pohádkami o princeznách – ale tak trošku ještě horší. Jedno povrchní individuum, jehož obzor sahá jen k novému smokingu, se nechá vydržovat a má dojem, že bytosti jako on (poznamenané krutým dětstvím, výjimečné, skvělé, atd.) si prostě obdiv a peníze ostatních zaslouží jaksi automaticky. Ale možná jsem moc velký skeptik a rejpal… 

  
Nicméně doufám, že Tadeáš si z Babara příklad nevezme :-)

 
Jean de Brunhoff: Příběh malého slona Babara

Nakladatelství Baobab, 2013, cena cca 250 Kč

Žádné komentáře:

Okomentovat